Kronika

Na rozcestí silnic do Břežan II a Nové Vsi II stával v letech 1764 – 1767 dřevěný kříž.
Během 1. poloviny 19. století kříž zanikl, nejspíš vlivem povětrnostních podmínek. Na jeho místě nechali manželé Josef a Barbora Chroustovi ze selské  usedlosti čp 11 postavit osmiboký pískovcový kříž v pseudogotickém slohu za 100 zlatých. Kříž posvětil dne 19. června 1853 tuklatský farář Jan Kinzl. Památka vysoké řemeslné úrovně je dílem neznámého kameníka, jehož autorství můžeme pozorovat na téměř totožném kříži ve Vyšehořovicích. Vrchní část kříže jeví
známky poškození a následné výměny za novější kamenný prvek v 1. polovině 20. století. Téměř nečitelný nápis na desce ve spodní části nese toto sdělení: „Nákladem manželů Josefa a Barbory Chraust z Rostoklat držitelů čísla 11“.
Tento krátký úryvek jsem si vypůjčil z knihy Jana Psoty Historie domů Rostoklat a Nové Vsi II (knihu je možné zakoupit v kanceláři OÚ Rostoklaty). Zároveň byl úvodem článku v posledním RZ, ve kterém jsme vyzývali občany k poskytnutí daru na obnovu kříže. Opět nás mile potěšil Váš zájem o drobné sakrální stavby v území, kde žijeme. Z obce jsme obdrželi finanční dar od pěti rodin v celkové výši 16.000 Kč, a nově se přidala i Římskokatolická farnost Český Brod s darem ve výši 10.000 Kč.
V neděli 16. 11. proběhlo slavnostní požehnání křížku a odhalení desky připomínající jeho obnovu. Zúčastnilo se cca dvacet lidí z obce a sešlost přilákala pozornost náhodného kolem projíždějícího cyklisty, který se nakonec přišel podívat i na slavnost v kostele. O procesu restaurování křížku nám krátce pohovořil restaurátor pan Kulhánek a nakonec kříž požehnal P. Krystof Henriko.
Tento křížek byl poslední v obou částech naší obce, který nám ještě zbýval zrestaurovat. Začali jsme křížem v Nové Vsi II naproti čp. 4, v loňském roce pokračovali deskovou k a m e n n o u stélou na návsi u rybníka v Rostoklatech (zde nám to vyšlo přesně po 200 letech od prvního vztyčení) a letos
jsme tedy tento hattrick zakončili. 

V 18. ročníku soutěže Žít krajinou, kterou pořádá Státní pozemkový úřad a Českomoravská komora pro pozemkové úpravy, obdržela Obec Rostoklaty hned dvě ceny.
Nejprve to bylo 1. místo v kategorii Opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí. Na konci slavnostního večera, který se konal v sídle Senátu Parlamentu v Rytířském sále Valdštejnského paláce, se vyhlašovala ještě Cena Státního pozemkového úřadu. A tu obdržel, společně s projektem retenční nádrže v obci Lechotice, opět projekt ÚSES z Nové Vsi II. Hodnotící komise se totiž nedokázala rozhodnout pro jeden projekt, a tak výjimečně ocenili oba dva projekty.

Co to je vlastně ten ÚSES, který nás dostal do Senátu, zaujal ministra zemědělství natolik, že se přijel osobně podívat?
Územní Systémy Ekologické Stability jsou opatření v krajině používané k ochraně přírody a územním plánování k zachování nebo obnově ekologicky stabilní krajiny. Tedy je to návrat remízků, větrolamů či vodních prvků do krajiny, která ztrácí svojí stabilitu v důsledku klimatické změny a intenzivního zemědělského hospodaření. Biocentra jsou mezi sebou propojena biokoridory a společně tak tvoří funkční ekologickou síť. Konkrétní projekt z naší obce je příkladem, jak by to mělo fungovat. Vše začalo Komplexní pozemkovou úpravou (KPÚ), která byla dokončena v roce 2005. Ta zcelila rozdrobené pozemky jednotlivých vlastníků, vyčlenila pozemky pro přístupové cesty v krajině a právě i ty pozemky, na kterých by se jednou mohly realizovat ÚSESy. V roce 2011 byla vybudována polní cesta P 6 za 7.591.123 Kč, hrazená převážně z Programu rozvoje venkova. Ta začíná na silnici Tismice - Nová Ves II a vede v délce cca 1,5 km podél produkčního  sadu a toku Štolmířského potoka. V roce 2013 byl na 15 m širokém pruhu při levém břehu Štolmířského potoka vysázen Biokoridor s počtem 1800 ks sazenic stromů a 5344 ks keřů, náklad 1.539.416 Kč. Posledním dílkem skládanky byla realizace Biocentra BC 6 v roce 2019. To má plochu 1,44 ha a zahrnuje květovou louku se solitérními stromy, lesnickou výsadbu lipovo bukových doubrav, vyhloubenou tůňku, plazník, kamennou rovnaninu a zemní hrázku. Náklady byly 1.905.681 Kč. Veškeré výše uvedené částky nebyly hrazeny z obecního rozpočtu, tedy peníze za stromky nechybí na asfalt silnice před vaším domem.
Diplomy a sošky z broušeného skla jsem měl sice tu čest převzít z rukou ministra zemědělství pana Marka Výborného já, ale moje zásluha to rozhodně není. Role obce zde byla taková, že poskytla pozemky pro realizaci, účastnila se kontrolních dnů a zavázala se k následné péči. Spolu s obcí byla oceněna pobočka SPÚ v Kolíně, projekční kancelář GAP Pardubice a dodavatelská firma Školky Montano.
Skromně tedy prohlašuji, že toto ocenění není pro mě, ale pro obec Rostoklaty, zásluhy má tedy i předchozí vedení obce. Na partu ukrajinců, kteří to tam v zimě, dešti a blátě sázeli, v horkém létě zalévali, na ty si dnes už nikdo nevzpomene. Skromně jsem tedy ze sebe oklepal cizí peří, kterým bych se nerad chlubil. Namyšleně ale říkám, že je to možná karma, že ocenění jsem si rád převzal, protože v katastrálních území obou částí naší obce jsem zorganizoval několik dalších výsadeb a stabilizačních prvků. A říkám, že pouze zorganizoval, protože práci při odvedli mnozí z Vás při komunitních výsadbách, dále se
účastnili kamarádi ze skauta, kolegové myslivci ze spolku, zaměstnanci obce a dobrovolníci z nadace Sázíme stromy. 

Šlofíka po nedělním obědě musel vynechat nebo zkrátit ten, kdo chtěl být přítomen slavnostnímu odhalení a žehnání nově zrestaurovaného křížku na návsi v Rostoklatech. Stalo se tak, bez jednoho dne, přesně po 200 letech od jeho slavnostního vztyčení. Podívanou si nenechalo ujít na čtyřicet návštěvníků. Autor restaurátorského zákroku pan Martin Kulhánek popsal všem přítomným proces obnovy křížku. Pozvání přijal i pan Josef Nedrda z Tuklat, který z kraje 90. let minulého století pečoval o drobné sakrální stavby v našem okolí. Právě jemu vděčíme za to, že bylo ještě co obnovovat. Fragmenty vytesaného textu, který pan Nedrda před více než třiceti lety zaznamenal na papír, byly v současné době již zcela nečitelné. Na přiložených fotografiích, které dokumentují stav před a po zákroku, můžeme najít několik rozdílů. Vezmeme to od země. Starý základ, který byl zhotoven z kamene a byl uzavřen do betonového krunýře, byl zcela odstraněn a nově vyhotoven z pískovce. V základu je usazen blok pískovce připomínající rok obnovy a jména rodin, které se společně s obcí na akci finančně podílely. Blok podstavce, do kterého je usazen prostřední díl, je očištěn, vyspraven a již není z poloviny utopen v betonu. Prostřední díl také přišel o svůj mechový odstín, povrch je vyspraven, písmo je nově vytesané a vytažené barvou. Bohužel se nedochovala dvě příjmení a jedno křestní jméno. Za zmínku určitě stojí, že jedno příjmení, které lze nalézt na záznamu vytesaném roku 1824, je zároveň uvedeno i na kameni připomínající obnovu z dnešních dnů. Které to je Vám neprozradím, ať máte důvod se pozorně podívat sami. Litinová soška Ježíše Krista je nově pozlacena. Veškeré poničené části kamenné stély byly vyspraveny a domodelovány z umělého kamene. Nejlépe to jde vidět na lastuře nad vrcholem kříže s nápisem INRI, která byla z poloviny ulámána. A tím se blížíme k vrcholovému prvku. Co bylo ozdobou vrcholu křížku před 200 lety, to bohužel nevíme. V průběhu 20. století jej nejspíš někdo osadil kamenným křížem, který ale nebyl původní. Lze tak usuzovat z řemeslného provedení a druhu kamene, který po vrcholovém křížku zbyl. Tento kamenný křížek údajně zničil nepozorný dělník státního statku při skládání silničních panelů. V 90. letech prázdné místo zaplnil železným křížkem již zmíněný pan Josef Nedrda z Tuklat. Nebývá zvykem, aby podobná boží muka zdobily dva kříže nad sebou. A tak vyvstala otázka, co na vrchol umístit. Vybrali jsme Boží oko v oblacích, které tak dohlíží na prostor návsi a jistě vidí i dál. Na závěr proběhlo požehnání křížku panem farářem Mgr. Krystofem Henrikem z Římskokatolické farnosti Český Brod.

Na střeše budovy Čistírny odpadních vod v Nové Vsi II si můžete všimnout nově instalovaných fotovoltaických panelů. Jedna se zatím o první a na delší dobu patrně i jedinou budovu v majetku obce, která se touto ozdobou pyšní. Na další obecní budovy, kde by nám instalace FVE dávala smysl, nám umístění nepovolí odpůrci všeho efektivního a moderního, rozumějte památkáři. Takovou budovou je například obecní úřad, kde se topí elektrokotlem, nabíjíme zde obecní elektroautomobil, dole v obchodě jsou celoročně zapnuté lednice a mrazáky. Je zde stálá spotřeba a ta není malá. Umístění FVE panelů na střechu je dle slov Národního památkového ústavu nemyslitelné, maximálně zezadu na fasádu budovu, kterou nám ale paradoxně zakázal zateplit. Stejná situace je u budovy hasičárny a pošty. Dokud nedojde ke změně otopné soustavy v Kulturním domě, kde se topí kotlem na dřevo a to pouze nárazově na akce, nemá zde smysl o FVE přemýšlet. Možná Vás napadne, proč obec nechce využít komunitní energetiku. Proběhlo několik schůzek a jednání se subjekty, které se instalaci FVE a získání dotací na ně věnují. Na střechu kabin na hřišti, která má vhodný sklon a úžasnou rozlohu, nám navrhovali elektrárnu o výkonu 43,2 kWp a úložiště 40,6 kWh. Dotační manažeři nám vše popisovali v růžových barvách, akce měla rozpočet téměř 2,5 miliónu Kč a spoluúčast obce by byla cca jeden milión Kč. Jenže budova kabin má minimální spotřebu a to 3,6 MWh ročně. Tedy v budově by se spotřebovalo minimální množství vyrobené energie. Zbytek by šel sice spotřebovat na jiných odběrných místech v obci, ale bylo by nutné zaplatit za přenos. A to je částka, kterou nyní nikdo nedokáže dlouhodobě pevně zafixovat a garantovat. Nakonec jsme si pozvali konzultanta, který se věnuje energetické bilanci a energetickému poradenství. Ten, na rozdíl od dotačních manažerů, není motivován vnutit svůj produkt všem a všude za každou cenu. Ten nám potvrdil naše obavy, že návratnost investice by byla značně nejistá. Nedávalo ani smysl energii akumulovat a využít na chod veřejného osvětlení. Svoji pozornost jsme tedy zaměřili na budovu, kde dávala FVE největší smysl. A tou je budova ČOV. Roční spotřeba je 48 MWh, což představuje asi 40 % veškeré elektřiny spotřebované na odběrných místech obce. Těch je celkem 11 (ČOVka, kostel, spínací body VO, pošta, hasičárna, kabiny TJ, OÚ, KD, … ). Spotřeba je konstantní, protože na čistírně ve dne i v noci čerpadla čerpají, dmychadla dmýchají, míchadlo míchá, dehydrátor lisuje kal, a dopravníkový pás běží svůj nekonečný marathón. Orientace a velikost střechy nám umožnila umístit FVE pouze o výkonu 8 kWp. Dotační titul neumožňoval umístit panely jinam, než na budovu, tedy nešlo doplnit panely na stojany na okolní pozemek. FVE systém zde byl navržen bez bateriového úložiště, protože veškerá energie je okamžitě spotřebována. Dle výpočtu je elektrárna schopna ušetřit cca 15 % z celkové spotřeby celého objektu. To nezní na první poslech jako závratné číslo, ale pro vaši lepší představu je to přibližně celoroční spotřeba jednoho průměrného rodinného domu. Doba návratnosti investice je odhadnuta na 7 let. Na akci se podařilo získat dotaci z OPŽP v celkové výši 189.075,66 Kč.

Kdo v minulosti navštívil některou z akcí v místním Kulturním domě čp 27 si mohl všimnout, že povrch dlažby dvora již tolik kulturní nebyl. Byl zhotoven z kombinace betonových panelů a živice. Tedy z materiálů, které ve své době byly dostačující a taky nejspíše k dispozici. Odvodnění plochy dvora bylo realizováno pouze v malé části. V zimě tak byla komplikovaná údržba povrchu dvora, na který stékala voda z roztátého sněhu na střeše. Ta však záhy dole zamrzala, protože dvůr je po většinu dne zastíněn. U dešťového svodu se pak tvořil kouzelný ledopád. Na mírných nerovnostech mezi spáry panelů zakopla nejedna dáma ustrojená na ples. Z již zmíněných spar pak hojně vyrůstala vegetace. Na jedné z přiložených fotografií si tak můžete prohlédnout, do jak úctyhodných rozměrů dokázal plevel vyrůst. Tato fotografie je samozřejmě extrémní a účelová, protože po většinu roku bývá dvůr odplevelen. Toto byl pohled na dvůr v letním období covidového roku, kdy nebyla dlouho žádná akce.

Velikým překvapením, které však vysvětluje, proč se plevelu na dvoře tak dařilo, byl mokrý podklad pod vyzvednutými panely. Bourací práce proběhly na začátku července, v horkém období léta, kterému předcházel srážkově podprůměrný červen. Hlína pod panely nebyla pouze vlhká, bylo tam vyloženě bláto. Tato vlhkost tedy celé roky „lezla“ do okolních budov. Nově je tedy po celém obvodu dlažby položena nopová folie a dvůr KD je odvodněn systémem kanálků svedených přímo do dešťové kanalizace.

Celkové náklady na akci byly dle Smlouvy o dílo 420 052 Kč. Na akci jsme využili zbývající prostředky ze Středočeského Fondu obnovy venkova, a tak spoluúčast obce byla 63 052 Kč. Po nové dlažbě dvora Kulturního domu se mohou přijít projít občané z Rostoklat i Nové Vsi II, kteří navštíví některou z mnoha kulturních či společenských akcí pořádaných v prostorách KD Rostoklaty.

Oslavy 50. výročí našeho fotbalového klubíku Traverza Rostoklaty máme zdárně za sebou. Děkujeme všem, kteří dorazili a užili si to s námi. Nakonec se vás na hřišti sešlo okolo jednoho tisíce.

Pár dní před akcí jsme měli obavy o počasí, jelikož nám Dagmar Honcová moc nepřála. Nakonec nás ale avizovaná bouřka minula a v sobotu bylo dokonalé počasí.

Jsme rádi, že se při soutěžích a spouštění míčů a hopíků žádné dítě nezranilo, ač to chvilkami vypadalo hraničně. Nečekali jsme, že přijede tolik dětí s taškami ze supermarketů a nadměrnými batůžky, jinak bychom spuštění míčů vymysleli trochu jinak. Omlouváme se tedy, jestli na nějaké dítko nezbyly žádné hopíky či míče.

Zápas traverzanských gard skončil výsledkem 3:1 pro Traverzu. Očekávalo se přátelské utkání, ale hráči to pojali až nečekaně soutěživě a někteří veteráni tam vypustili duši.

Jsme rádi, že spousty z vás zůstalo i na večerní koncert kapel Celé Znova a ­Medvěd009. Vážíme si vaší podpory a i díky vám se nakonec akce vydařila a nemusíme rozprodávat naše hráče :) Pro představu se vytočilo všech 18 sudů piva, 9 sudů limonád, snědlo se přes 260 párků v rohlíku a skoro 300 klobás.

V neděli oslavy pokračovali v již komornější atmosféře, kdy nastoupila Traverza proti týmu SK Poříčany. Po napínavé bitvě jsme urvali vítězství 3:2 na naší stranu a tím jsme oslavy zdárně zakončili.

Rádi bychom poděkovali obci za zařízení nafukovacího terče, který si děti velmi užili, a našim hasičům za zapůjčení vybavení a doprovodný kropící program pro děti. Za 50 let zase na viděnou. Za Traverzu Rostoklaty Honza Pakandl (Rostoklatský Zvěstovatel č. 197)

Oslavit otevření nového víceúčelového hřiště turnajem jsme plánovali již na podzim loňského roku. A ještě jsem zde v RZ zavtipkoval, že první turnaj bude O pletený kulich starosty. To jsme si plánovali dokončení stavby v listopadu. Termín otevření sportoviště pro veřejnost se však posunul až na poslední dubnový pátek, a první vhodný termín pro nohejbalový turnaj vyšel na neděli 5. května.  Zátěžový týden provozu pro veřejnost hřiště přežilo a moc nás těší Váš zájem o hřiště.  Neustále si na něm někdo kope nebo hází na koš, co nejdříve přidáme i koš odpadkový.

Volba padla na turnaj v nohejbale. Tento sport, který je ryze československého původu, má v okolních obcích velikou oblibu. Historie sportu sahá údajně do roku 1921, kdy místostarosta v obci Řiťka pořádal soutěž v překopávání pivních tácků přes stůl. Vlastnictví hry, dříve také nazývanou „kopanou přes šňůru“ si též nárokují trampové, kteří ji hojně hráli na svých osadách jako tzv. trampský fotbal.

Záštitu nad akcí převzala obec Rostoklaty, ale pořadatelsky se ji aktivně ujali členové Traverzy Rostoklaty. Od 8:30 se u velitelského stolečku, kterému po celý den vládl Lukáš Kmoch, zapisovaly týmy do soutěže. Přihlásilo se jich celkem deset. Ze dvou základních skupin po pěti postupovaly dále vždy čtyři týmy, tedy se ten den odehrálo opravdu mnoho zápasů. Starosta, který si touto akcí začíná budovat kult osobnosti po vzoru vůdců KLDR, si tak alespoň stihl za den několikrát odskočit a zasít u toho dýně, aby děcka měla na podzim co dlabat.

Kolem čtvrté hodiny odpolední došlo na poslední finálový zápas. Tým s názvem Brambory ve složení bratři Kubelkové, Petr Brožovský a Tomáš Jelen se utkal s týmem POMO B složených z tak mladých borců, že padaly obavy o návrat putovního poháru typu: … Ty klucí to tu vyhrajou, za týden odmaturujou, pak odjedou na erasmus někam do Austrálie a za rok se s pohárem nikdo z nich nevrátí... Zápas to byl opravdu napínavý, protože druhý set mlaďoši opravdu vyhráli. Nakonec ale zkušenosti byly více než mladá energie a vítězem celého turnaje se tak staly Brambory.  Na druhém místě skončil nadějný tým POMO B ve složení Josef Kašík, Ondřej Kačerovský a Oliver Hejnic. Na třetím místě tým s názvem Přistoupim ve složení Martin Čermák, Vašek Diviš a Michael Zdrubecký. Kromě putovního poháru pro vítěze dostal každý tým umístěný na bedně i menší pamětní pohár a ceny, které se dají sníst nebo vypít, tedy nebudou nikde na poličkách lapat prach. Pro vítěze to byla tlačenka a sbírka piv, pro druhé uzená plec a pro třetího česnekový salám.

Na závěr zareaguji na oslavný článek s názvem Ozdoba Rostoklat od pana Josefa Lukáše, za který mu moc děkuji. Ke hřišti zde uvedu pár informací týkajících se výstavby. Cena nově vybudovaného hřiště byla 1.365 400,34 Kč včetně DPH. Dotace na akci byla ve výši 800.000 Kč a poskytovatelem byla Národní Sportovní Agentura. Zakázka se soutěžila veřejně a sešlo se celkem pět nabídek, kdy nejvyšší nabídka byla za 1.979 533,- Kč vč. DPH. Hlavní část stavby byla na podzim hotova, ale zbývalo udělat lajnování čar na umělém povrchu, osadit vchodové branky a dodělat pár drobností. S dokončením se čekalo na jaro, protože zvláště na lajnování je potřeba dostatečná venkovní teplota, a ta přes zimu nebyla. Na akci sjednaný zodpovědný technický dozor investora, který na kvalitu odvedené práce dohlédl a nenechal je nic ošidit. Projektantovi bych vyčetl, že nenavrhl vyšší oplocení směrem k silnici, protože zvláště u nohejbalu často míče vyletí ven ze hřiště. Nás to bohužel také před výstavbou netrklo, ale není to nic neřešitelného. Sloupky lze nastavit a prodloužit do výšky, přidat na ně záchytnou síť a nedostatek tím bude odstraněn. Co nejdříve přibude síť na míčové sporty, která bude umístěna ve skříňce na kódový zámek. Osvětlení hřiště zatím neplánujeme, ale technicky bude možné vyřešit. Na místo bude přivedena elektřina pro napájení kamery. Hřiště nechceme zamykat, protože vyzvedávání klíčů uložených někde na úřadě nebo u starosty doma nám nepřijde vůbec praktické. Chceme, aby se hřiště používalo co nejvíce a proto bude volně přístupné, ale monitorované. (Moko Rostoklatský Zvěstovatel č. 196)