Průzkum omítek a zdiva kostela sv. Martina v Rostoklatech

V souvislosti s opravou části fasád kostela sv. Martina v Rostoklatech proběhl začátkem června 2013 průzkum historického zdiva a omítek. Kostel sv. Martina je v jádře gotická stavba z poloviny 14. století, ovšem vícekrát přestavěná. Výrazná úprava, z níž pochází dnešní kruchta, proběhla někdy před rokem 1620. Koncem 17. století byl kostel barokně přestavěn a prodloužen k východu; tehdy vzniklo dnešní kněžiště lemované bočními prostory kaple, sakristie a oratoře. Shodně jsou řešeny také kostely v Tuklatech a v Přistoupimi, nelze vyloučit, že vznikly podle jednotného projektu. Gotický kostel měl věž přistavěnou k západnímu průčelí, což u venkovských kostelů z té doby nebylo příliš časté. Věž sloužila jako zvonice, zdá se ale, že její poslání bylo do jisté míry také útočištné. Gotická věž je poměrně intaktně dochovaná, při stavební úpravě někdy před rokem 1620 byla zpřístupněná z lodi a propojená s kruchtou.

Nejzajímavější výsledky přinesl současný průzkum severní strany kostela. Nalevo od okna nad dnešním vstupem bylo odkryté zazděné gotické okénko – v podobné poloze bylo již dříve odhalené okénko také na protější severní straně. Okénko bylo umístěno až pod korunou zdiva a lze předpokládat, že na severní i jižní straně lodi byla taková okénka tři až čtyři. V místě pilastru vpravo od dnešního vstupu byl nalezen zazděný gotický portál završený hrotitým obloukem. Ostění portálu bylo pouze zkosené, nemělo náročnější gotický profil. Vstup měl – podobně jako okénka – nevelké rozměry; jeho světlá šířka nepřesahovala 1 m. Středověký interiér musel být poměrně temný, možná byla prosvětlena jen východní část kostela. Určitá masivnost středověké stavby opět naznačuje útočištný charakter středověké sakrální stavby. Nalevo od hlavního vstupu člení severní fasádu dva pilastry blízko sebe. Zdá se, že někde mezi nimi musela končit středověká loď, neboť zatímco pravý z předstupujících pilastrů byl lepen z úlomků cihel ke strašímu zdivu, levý byl již vyzděn současně s novostavbou barokního kněžiště.
Předmětem průzkumu byly dále historické omítky. Nejstarší z nich, které pocházejí snad z přelomu 16. a 17. století, byly ve větších plochách zachyceny již v roce 2009 při průzkumu věže. Na obou západních nárožích kostelní lodi jsou zachovány dvě vrstvy s rytým kvádrováním, výrazná je zejména mladší z nich s červeně malovanými kvádry na pozadí bílých omítkových ploch.

Popiska obr: Jižní strana a západní boky kostela kolem věže s vyznačením nálezů. Kresba Karel Kibic.